Nikdy nepřestanu žasnout nad nekonečnou kombinací přirozených barevných odstínů v kožíšcích našich shetlandských holek. Nejlépe vyniknou barevné přechody při předení surového nepraného rouna, protože při praní se vlna promíchá. Takto vzniklá příze je přesnou kopií kabátku, co konkrétní ovečka nosila na sobě, od krku až no zadní nohy. Skvělé je, že při ručním zpracování si vytvoříte přízi přesně na míru, tedy co se týče odstínů a tloušťky. Z jednoho rouna můžete mít třeba krajkovou přízi tenoučkou jak pavučina, dvojnitku na měkké a splývavé šály nebo tvarově pevnou trojnitku na ponožky, čepice a svetry. Vlna je prostě boží materiál :-).
Archiv štítku: vlna
Wool bednička
Při psaní předešlého příspěvku o fresh bedýnce mne napadl oslí můstek v názvu dalšího článku. Je o úžasném přírodním materiálu zvaném ovčí vlna. Kdysi dávno byl mezi horaly velice ceněný, protože jim umožňoval přežití v drsných horských podmínkách. Huněné nogavice, kožuchy, čapky, vlňáky a kopyca byly zakladními součástmi oděvů. Ještě na počátku 20 stol. byl v horských a podhorských vesnicích chov ovcí rozšířen, stejně tak i zpracování vlny. Přadlenky si spřádáním ovčí vlny a pletením svetrů přivydělávaly na živobytí. Sama jsem měla to štěstí, že jsem několik z nich poznala osobně a mohla se přiučit řemeslu. Když v tuzemsku opadl zájem o vlnu, pozvolna mizely i ovečky ze zahrad. Převálcovalo nás super jemné merino z Austrálie. Což o to, je to opravdu skvělý materiál, ale vděčí za to jedinečným klimatickým podmínkám. U nás bude vlna prostě vždycky o poznání hrubší. To ale vůbec nevadí, protože pro úplně každou vlnu se najde využití, když ne k výrobě oděvů tak ke zhotovování bytového textilu.
Zrovna mně napadl jeden terminus technikus :) – pozitivní ekologická stopa. Stopa je vlastně otisk v krajině, a ten můžu chápat i z jiného úhlu pohledu. Nemusí evokovat jen to negativní. Výrobky s pozitivní ekologickou stopou jsou pro mně takové, které mají tři S a odráží se v nich úcta k matce zemi Gai.
To znamená:
- Spokojená krajina – citlivě opečovávaná
- Spokojená zvířata – s maximální svobodou pohybu a partnerským přístupem chovatele
- Spokojený člověk – jak tvůrce, protože dělá to co ho baví a naplňuje, tak zákazník, protože obdrží přírodní produkt
A tohle všechno se mi honí v hlavě při spřádání ovčí vlny na kolovrátku :). Zdá se, že se blýská na lepší časy, a lidiček, podobně praštěných jako já, kvapem přibývá a vidím v tom šanci pro naši regionální vlnu.
Vlevo je hrubší Zwartbless, tři bílá klubka ve předu je naše původní valaška, hnědá je lama ze ZOO, v pravém rohu jsou upředené kabátky našich shetlandských holek, dva větší bílá vzadu je trojnitka z jihočeského merina a hnědobílé je australské merino a poslední, malé, smetanové je merino namíchané s alpakou.
Ani kolovrátek nezahálí :-)
Musím říci, že mi momentální střídání počasí docela vyhovuje, nebo přesněji mojí tělesné schránce. Kdyby pořád svítilo sluníčko, byla bych zlomená v pase v záhonech se zeleninou a kdyby zase dlouho pršelo, upadly by mi ruce při česání vlny na kartáčích. Takhle mi to docela rozumně koriguje matka příroda :-).
Díky tomu vznikly nové vyvýšené záhony… .
Zelenina bují … .
A loňské rouno se pomalu, ale jistě poslušně svíjí do klubíček.
Motovidlo
Dnes mi do sbírky řemeslných potřeb na zpracování ovčí vlny přibyl nový originální kousek zhotovený mou drahou polovičkou….zlaté české, resp. slezské ručičky :-). V dětství jsme občas slýchávali “ ty jsi ale motovidlo“, ale málo kdo ví, jak vlastně vypadá a k čemu se používá. Je to šikovná věcička k vytvoření přadena z vlny seskané na kolovrátku. Takovéto přadeno lze pak jednoduše vyprat a nebo se může dále barvit, což by v klubíčku nešlo. Takže vlna se vypere, usuší a pak teprve motá do klubíčka. K tomu jsou potřebná další zajímavá udělátka, ale o nich příště. Premiérové přadeno momentálně odpočívá v teplé vodní lázni se šamponem na vlasy.