Kdysi jsem četla krásnou českou publikaci o přírodních zahradách staršího data vydání, bohužel autora si nepamatuji, a tam mně zaujala jedna myšlenka, která změnila můj pohled na škůdce. Zněla docela logicky… asi takto… hlavním hnacím motorem veškeré existence je – přežít, a tak čím usilovněji budeme škůdce hubit, tím usilovněji se on musí množit, aby přežil.

Nejefektivnější způsob je tedy nebojovat, ale vytvořit na zahradě podmínky k tomu, aby vznikla přirozená rovnováha mezi škůdci a predátory. Chce to ale velkou trpělivost, neboť jak uvádí Jaroslav Svoboda ve své knize Ekozahrady, doba, kterou k tomu příroda potřebuje je 10 let.