Velikonoce jsou tradiční oslavou jara, v křesťanské tradici jsou nejvýznamnějšími svátky spojené s památkou umučení a vzkříšení Krista – jeho zmrtvýchvstání.

Slaví se vždy po jarní rovnodennosti, první neděli po jarním úplňku. Tedy Velikonoce spadají do období  mezi 22. březnem a 25. dubnem. Oslavám předcházel čtyřicetidenní půst, který začíná Popeleční středou a končí nedělí Velikonoční. V té době se omezovalo nejen jídlo, ale i společenské žití (svatby, zábavy, zpěv). Poslední týden před Velikonocemi je nazýván Pašíjovým.

• Modré pondělí – v tento den se všude gruntovalo
• Škaredá středa – kdo se mračil v tento den, mračil se celý rok.
• Zelený čtvrtek – připravovalo se jídlo ze zelené zeleniny a jedlých bylin, které se už objevily na zahrádkách, polích i lesích. V kostelech umlknou zvony – odlétají do Říma a jejich zvonění nahrazovaly řehtačky, hrkačky a klapačky. Všichni vstávali brzo ráno a omyli se rosou. Odpoledne už nesměli pracovat. Pekly se jidáše ze sladkého těsta.
• Velký pátek – kdo chtěl být po celý rok zdravý, musel vstát před východem slunce a omýt se v potoce. Ochranou proti uhranutí a zlými duchy byly nitě předené právě na velký pátek. Nesmělo se nic půjčovat, protože věci mohly být očarované. Také se věřilo, že v tento den se země otevírá a vydává z hlubin poklady. Bylo zakázáno orat, kopat, sázet – jako projev úcty k matce zemi.
• Bílá sobota – vracejí se zvony z Říma a znovu jsou slyšet z kostelů.
• Velikonoční neděle – Boží hod velikonoční – den zmrtvýchvztání Krista – v kostele se provádělo svěcení pokrmů, kousek z něj dostávaly i zvířata, voda,sad – aby byla dobrá úroda, plodnost zvířat, dobrá voda. Nesmělo se zametat, stlát nebo vynášet hnůj z chléva. V našich končinách se dětem schovávají na zahradu drobné dárky – překvapení, které jim schovává zajíček.
• Velikonoční pondělí – pomlázka je symbolem předávání síly, zdraví a svěžesti. Dopoledne šlehali hoši děvčata, odpoledne jim to pak děvčata mohla vracet. Vajíčko symbolizuje plodnost, úrodu, cykličnost života a vzkříšení.