Adventní období je tedy obdobím předvánočních příprav, kdy se uklízí, peče, chystají se betlémy a vánoční výzdoba. V tomto období také začínaly tzv. přástky. Když skončily práce na polích, v sadech a ve stodolách, ženy se po večerech scházely, předly a draly peří. U toho si povídaly, zpívaly a četly. Tímto způsobem se seznamovaly s minulostí a sdělovaly si své zkušenosti a moudra.

K adventu také neodmyslitelně patří adventní věnec, na kterém jsou čtyři svíce, z nichž každá představuje jednu adventní neděli. Nejstarší zmínka o adventním věnci je až z roku 1838, není to tedy až tak dávná tradice. Věnec znamená symbol vítězství a důstojnosti, má vyjadřovat hold tomu, kdo je očekáván. Kruh symbolizuje společenství lidí a Boha. Plápolající svíčky mají vyjadřovat přicházejícího Krista.

V období adventu se také zpívají adventní písně – koledy, které jsou sestaveny podle biblických příběhů. Zpívaly se na ranních mších v kostelích ještě za tmy. Tma zde hrála důležitou roli, aby si lidé uvědomili důležitost světla a připomenout věřícím, že ono světlo na které všichni čekají, je narození Ježíše Krista.

Děti mají své adventní kalendáře, dnes jsou to většinou papírové kalendáře s okénky, ve kterých se ukrývá čokoláda. Dříve byly tyto kalendáře doslova uměleckým dílem, zobrazujícím výjevy z bible. ( http://www.senorita.cz/)

Letošní vlnu mám vypranou a čeká na kartáče a pak toč se a vrč můj kolovrátku. A stihla jsem i adventní věnce. Jako základ posloužilo voňavé seno svázané lněným provázkem, na zelenou část používám větvičky konifer – tisu, cypřiše a tújí. Jsou barevně i tvarově různorodé a navíc neopadají, vydrží klidně až do konce ledna. Co se zdobení týče fantazii se meze nekladou.