Aneb co se ukrývá v odkazu našich předků.
Minulé století se neslo v duchu konzumu a odklonu od přírody. Moderní člověk zpřetrhal všechna pouta s ní a přestal vnímat její přirozený rytmus a cykličnost. Moc mě těší, že na počátku století jednadvacátého se situace začíná pomaloučku měnit. K lepšímu, myslím. Přibývá lidiček, kteří všechno, co naše země poskytuje, neberou jako samozřejmost a snaží se nejen využívat, ale také vracet a obnovovat. Začínáme zjišťovat, že k životu opravdu nepotřebujeme dvacet druhů nějaké potraviny, nevalné kvality, že nám stačí pár, zato skutečně poctivých. Stejně tak výrok – jídlo jako lék – může být pravdivý pouze za předpokladu, že suroviny k jeho výrobě nejsou instantní, se záruční lhůtou, příčící se zdravému rozumu.
Naši předkové žili v těsném vztahu se svým prostředím, který byl umocněn a posilován tradicemi a zvyky, jež se předávaly z generace na generaci. V každém kraji byly malounko jiné, ale hlavní poselství zůstávalo – přizpůsobení se přírodním cyklům a vyjádření vděčnosti za vše, co okolní krajina nabízí. A právě takovýto vztah ke krajině, která nás obklopuje a půdě, která skýtá obživu, je v dnešní uspěchané virtuální době pořád spíše výjimkou….a nebo, čemuž věřím i já, to jsou první vlaštovky pozitivních změn :-).
Selským rozumem vzato – pokud budou činy člověka motivovány touhou přírodu ovládat, bude ona nucena neustále dokazovat, že se ovládat nenechá. To je ten nejzákladnější univerzální princip všehomíra- krásné staročeské pojmenování všeho, co nás obklopuje. Vystihuje ho nejedno přísloví, takže naši předkové si jeho existencí byli velice dobře vědomi. My se na něj pozvolna rozpomínáme při čtení literatury o východních filozofiích, nebo moderněji – o pozitivním myšlení, ale pořád je to totéž.
Prababička by řekla: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Pozitivně myslící: Zákon přitažlivosti – co vyšleš, to dostaneš. Někdy to trvá déle, někdy je to naopak fofr, ale funguje stoprocentně :-)
Ještě mně napadají tři slova – úcta, respekt, kooperace.
To je moc pieknie napisane, – ze serca wytargane. Wszyscy starzikowie by dali za Ciebie „na rzykani“. Kaj sie to w Tobie biere????