Nezahálí ani manžel, který si mezi vší prací našel čas na vybudování příbytku pro užitečný hmyz. Bytečky jsou vyplněny různým materiálem…pro různé partaje :-).
Musím říci, že mi momentální střídání počasí docela vyhovuje, nebo přesněji mojí tělesné schránce. Kdyby pořád svítilo sluníčko, byla bych zlomená v pase v záhonech se zeleninou a kdyby zase dlouho pršelo, upadly by mi ruce při česání vlny na kartáčích. Takhle mi to docela rozumně koriguje matka příroda :-).
Díky tomu vznikly nové vyvýšené záhony… .
Zelenina bují … .
A loňské rouno se pomalu, ale jistě poslušně svíjí do klubíček.
Nějak nestíhám, ale je nejvyšší čas zamulčovat jahody nějakým suchým materiálem. Může to být řezaná sláma, nebo stejně dobře poslouží i dřevěná štěpka. Plody nebudou po deštích ušpiněné, rychleji oschnou a kyselá reakce při tlení dřeva jahodám neublíží…jsou to původně lesní rostliny.
Při pokládce mulče jsem zjistila, že na jahodníku hoduje květopas. Je to brouk, který klade vajíčka do poupat jahod a tím je likviduje. Není to nic hrozného, protože přirozeně reguluje násadu plodů. Je totiž lepší mít na keříku 10 větších plodů, než 20 minijahůdek, protože je rostlina není schopna vyživit. Ale zase na druhé straně je dobré výskyt květopase alespoň částečně regulovat. Napadená poupata s nakladenými vajíčky mají totiž charakteristický vzhled – jsou jakoby nalomená, svěšená a po nějaké době usychají a padají na zem, kde se záškodníci ukryjí do příštího roku. Chytit dospělce se vám podaří málokdy, protože při sebemenším náznaku nebezpečí se okamžitě rostliny pouštějí a padají na zem, kde už je nenajdete, ale můžete jednoduše sesbírat a zlikvidovat napadená poupata, nejlépe denně, do doby jejich výskytu.