Už je to docela dávno, co jsme se ještě vešli mámě pod křídla :-)
Teď už můžem ven z ohrady a to je bezva. Všude je plno věcí, co se dají prozkoumat, zvláště pak zjistit, zdali by se nehodily k jídlu. Sazeničky zelí a salátu na záhonech vypadají sice lákavě, ale lepší jsou ty malé tmavé lepivé hrudky….slimáci to mají letos spočítané :-).
Ve skleníku se snažím využít každé volné místečko. Než vysadím papriky a okurky, sázím saláty a ranné kedlubny a to tak, aby se tam sazenice paprik později vešly. Než pak papriky pořádně zakoření a začnou růst, saláty i kedlubny jsou už většinou snědené, takže si nepřekáží. Okurky sázím vždy na koncích skleníku a nechám je se pnout jak vertikálně, tak poté i horizontálně na natažených provázcích nad paprikami. Podél oken má své místečko pórek, na jedné straně letní, na druhé zimní. S paprikami se shodne. Papriky nesmí být moc nahuštěné. Když se mají dobře, vyrostou i do výšky 80 cm. V hustém porostu se pak snadno a rychle šíří hniloba, přičemž se z keřů, v místě infekce, odlamují celé větve i s násadou plodů.
Zdá se, že podle předpovědi přece jen příjdou, ikdyž trochu později. Pro papriky a okurky ve skleníku by teploty pod nulou byly likvidační. Proto jsou v něm přechodně nainstalovaná kamínka, ve kterých se na noc zatopí. Venku vysazená rajčata jsou chráněná dvojitou netkanou textílií a stejně tak i jahody, protože čerstvě rozvité kvítky avízovyných -4 st. nevydrží a jejich středy zčernají.
K zálivce je samozřejmě nejlepší dešťovka. Tu chytáme do retenční nádrže a pak přečerpáváme do sběrné nádoby u skleníku.
A jako všeho moc škodí, škodí i moc vody. V naších půdních podmínkách se běžně stávalo, že po cca dvou dnech trvalejšího deště jsme museli do skleníku v gumácích. Částečně je to vidět na následující fotografii (levá část).
Proto bylo potřeba pod schody osadit sběrnou jímku s čerpadlem ovládaným plovákem. Štěrk pod dlažbou tvoří jakousi drenáž a horní hrana jímky je cca v její úrovni a tak voda nikdy nevystoupá nad kostky a ve skleníku je tak sucho za jakýchkoliv podmínek.
Brambory si konečně hoví v hrůbcích na peřině z kravského hnoje, zelenina je taktéž zasetá, takže je čas věnovat se dalším projektům. A tím je vyvýšený záhon pro rybízy a angrešty. V naší utužené jílovité půdě špatně prospívají a mnoho neplodí, proto bude vhodnější zasázet je do záhonu nad úroveň terénu. Kromě regulace vlhkosti je možné také snadno udržet pudu kyprou a nezaplevelenou, dodávat průběžně živiny.
Nejdříve bylo potřeba odstranit travní drn – ručně – rýčem. Poté přišla na řadu konstrukce z prken. Nyní už zbývá jen zaplnit záhon zeminou smíchanou s kompostem a vysázet keříky.
Drny jsou také dobrým stavebním materiálem. Nejčastěji je využívám k vytvoření hromádky k pěstování dýní nebo cuket. Hradbu z drnů vyplním z velké části kravským hnojem, doplním zeminou a sázím.
Bylinky vzešly téměř všechny bez problémů, kromě levandule a rozmarýnu. Ty jsem zasela podruhé, a stejně se do teď vyklubaly jen dvě rostlinky od každé…no aspoň něco :-). Ostatní si vedou skvěle, už jsou přesazené do sadbovačů a čekají na vhodné podmínky k výsadbě. Jsou to sice všechno víceletky, ale droboučké rostlinky by mohl přízemní mrazík vysušit.
Zelí a kedlubny se sázejí nejlépe, když je zataženo a je více méně jistá zálivka seshora. S kořenovými baly jim neublíží ani mrazíky, stejně jako salátům dubáčkům.
Celery vysazuji až po ledových mužích, sice by nezmrzly, ale hodně je to zpomalí v růstu.
Bohužel Haničce se něco nepovedlo, nebo jsme možná na vině my, zatím se nám to nepodařilo zjistit, ale zůstali jí jen dva žluťásci. Ve zbylých vajíčkách zárodky byly, ale krátce před vylíhnutím se celý proces zastavil, ikdyž Hanička na vejcích seděla i po vylíhnutí mrňousků. No nic, příště budeme chytřejší a určitě se to povede. Včera si už všichni tři vyšli na sluníčko. Při pohledu na tu žlutou dvojku se mi vybavil večerníček o kosích bratrech..jeden za 18 a druhý bez dvou za 20 :-).
